Rest in peace

Uprost

řed rozkletlé louky sedí mladý kluk černými vlasy, které mu vlajou ve větru. Před sebou má svlé plátno kde kreslí okolí před sebou. S lehkým usměvem maluje dokonalou a věrohodnou podobiznu louky. Svůj obraz sleduje čistě modrýma očima..od rána do noci sedí na louce a věnuje se své malbě..když konečně dokončí svou malbu tak si jen lehne na trávu a sleduje oblohu. Před obličejem mu přeletí překrásný motýl. Křídla měl jasně zbarvený fialovou barvou a okraje je měl modré. Očka křídel měl motýlek zelené jak překrásný oči. Takové zabarvení nikdy neviděl hned se taky zvedl a šel za ním aby si ho více prohlédl ,ale motýl uletěl. Posmutní chtěl ho aspoň nakreslit a vrátí se ke svému plátnu..dost ho mrzí že toho motýla nechytil, ale tak co se dá dělat a jde pomalu pryč z louky. Večer když je doma si vytáhne opět plátno a jde kreslit, ale uvědomí si že zapoměl na louce štětec a hned vyběhne z domova a běží k louce kde byl, ale místo toho aby hledal svůj štětec jeho zrak spočne na klukovi s dlouhými fialovými vlasy přes půlku zad. Je oblečený bleděmodrého oblečení. Kluk ho sleduje a pomalu jde k němu je ním oklouzen. “kluku...„ potichu k němu promluví když k němu jde. Kluk se na něj podívá polekaně zelenýma očima ta se hned rozeběhne pryč do lesa co je vedle louky. “neboj se mě!„ zavolá po něm a hned se za ním rozeběhne. Nechtěl ho vyděsit jen se s ním nechce seznámit. Zaběhne do lesa v tý tmě ani nic pořádně nevidí ale slyší jeho kroky a běží po sluchu za ním. Když už ho ani neslyší tak se jen zastaví a chytá dech. Trochu se smutně rozhlédne. “tak krásného kluka jsem ještě nikdy neviděl..„ v duchu si řekne a jde směrem pryč z lesa na louku. Najde na zemi svůj štětec a jde pomalu domů s myšlenkama na toho kluka.ěhne do hlubiny lesa k jednomu jezeru a hned zvedne hlavu k obloze. “Nikdo tě nesmí vidět!!„ proběhne mu hlas v hlavě co mu kdysi řekli a po tváři jí stečou slzy. “nikdo...„ tiše řekne a zavře oči.

Kdysi dávno mohl klidn