Rest in peace

Všude kolem se válí mrtvá těla, které se pomalu ale jisté rozpadají. Kona se kolem sebe rychle rozhlíží. „co to?...“ jen řekne a pokusí se pohnout. Nemůže se ani hnout jen má poskytnutý pohled na hromadu mtvol.

„prosím...zachraň mě...“

Jen Kona zaslechne hlas...tichý hlas za kterým se hned otočí a uvidí Kerry v okovech. „Kerry?...jsi to ty?...“ nejistě se zeptá a dívá se na ní.

Pomalu zvedne hlavu a svými prázdnými oči na Konu pohlédne. „Kono..prosím....pomoc mi...“ tiše pronese a začne se pomalu ztrácet „pomoc....mi.....“ ztratí se ona i s hlasem který byl jen tišeji a tišeji slyšet.

Z hromady těch mrtvol se pomalu vynoří Kerry se sekerou, celá je zakrvácená a s chladným výrazem pohledem Konu. Zděšeně na ní hned koukne a stále se nemůže hýbat nechápe co se to tu děje a jen sleduje jak se k ní šílená Kerry blíží se sekerou v ruce. Napřáhne ruku s prudce sekne po Koně. Jen se zatmí a je tma...Hned Kona otevře oči a zrychle je oddechuje „to...to byl sen...“ pomyslí si a zhluboka oddechuje..jen kouká do země ani si zatím neuvědomuje kde je. Až když se chce zvednout tak zjistí že je svázaná k židli a začne hned sebou trhat. „Hej co to je?!!“ křikne hned a snaží se z toho dostat.

„mlč...“ chladně se jen ozve hlas a přijde tam do toho pokoje Kerry a koukne na Konu. „zašla jsi moc daleko růžovovlásko....“ chladně řekne a jde k ní pomalu blíž. Kona se hned na ní zamračí a cukne s rukama.

„ty nejsi pravá Kerry...jsi její klon..“ zavrčí na ní zle a pokouší se dostat z provazů.

„ano...zjistila jsi to zprávě...“ chladně řekne a jde ke stolu kde se jí válí sekáček. „Kerry unesli vědci za účelem...vytvořit dokonalého klona...“ vezme pomalu sekáček a koukne na svého odrazu v ostří. „jenže výzkum dopadl nezdarem...“ klidně a poušklíbne se. „každý klon měl po svém stvoření 3 měsíce a pak mu začali symptomy rozkladu...smrti...každý klon měl jiný...někdy selhání celého organismu...další vnitřní krvácení...a nebo úplně rozpadání těla...“ prudce zabodne sekáček do stolu až se Kona lekne a koukne na ní vyděšeně. „ale vždy po projevech symptomů do týdnu klon zemřel, ale já jsem na světě už 5 měsíců!!“ začne se hned smát „ já jsem dokonalý klon!“

Kona se na ní zamračí a stále se snaží uvolnit z provazů. „i když si možná dokonalý klon...tohle není tvůj život....to si uvědom!“ jí zamračeně řekne a jen si všimne jak se přestane smát, ale nic jí na to neřekne. „měla bys odejít a tohle zpátky přenechat skutečný Kerry...“ pokračuje..

„To odmítám!!!!!“ hned křikne na Konu a zamračí se na ní zle. „ ona si užila života až až!! teď je řada na mě!!“ vezme sekáček ze stolu. „ale ty toho až moc víš...“ chladně a jde k ní. Kona na ní vyděšeně koukne a cukne z rukama prudce. „co máš v plánu s Asaiem?..“ zavrčí na ní zle a ta se hned zastaví a sleduje Konu. „Asai?..co asi..chci být s ním...chci s ním prožít celý život..“ jemně se jí usta zavlní do jemného úsměvu. „chci jen žít...nic víc...“ tiše jen řekne a napřáhne se sekáčkem. „sbohem Kono....mohli jsme být dobrý kamarády..ale moc se do toho šťourala...“ chladně.

Kona jen rychle zavře oči a čeká poslední úder.

Asai jde klidně domů po práci.. v ruce má mobil a volá Koně. Nějak to nezvedá „hm?..asi je v práci...“ tiše pro sebe si řekne a hned vyrazí do její práce. Mezitím napíše Kerry že by jí rád viděl a jemně se usměje.

Vejde do laboratoře Kony a rozhlédne se. „Kono?..“ jí nevidí jen zahlédne zapnutý počítač a jde pomalu k němu. Mezitím mu přijde smska od Kerry že moc ráda se s ním sejde. Jen si to přečte a koukne co je v počítači. „co to tu hledala?..“ tiše pro sebe a prohlíží si to. „co to tady hledala?...“ nechápavě a dívá se na to. Opět vezme mobil do ruky a snaží se jí znova zavolat. Jenže Kona to vůbec nezvedá a začíná mít o ní strach...začíná i tušit že měla pravdu . Radši sáhne do šuplíku kde má Kona svůj revolver a schová si ho do bundy. Na téhle stanici ho moc dobře znají proto ho tam nechávají a jde klidně do místnosti kde mají pátrací psi. Jednoho si vezme a jde hned najít Konu.

Jde s psem do té čtvrti kam měla Kona podle počítače namířeno. Pes začichá a hned ho táhne k tomu starému baráku kde ještě cítí pach Kony a hlavně moc dobře cítí ten hnilobní pach té laboratoři. „tady?..“ tiše a koukne na tu budovu. Vejde do ní a rozhlédne se kolem sebe...moc se mu to tady nelíbí a jde klidně po místnosti. Pes hned přiběhne ke dveřím v podlaze..začne je očichávat a pak hned štěkat. Drápy hned škrábe a tiše kňučí u toho. „co to tady máš Same?..“ dojde k němu a pomalu otevře dveře. „hm?...“ koukne dolu a vezme si radši zbraň. „ jdeme dolu Same...“ pomalu sleze dolu a pes hned za ním. Nahoře u vchodu v podlaze se objeví Allan a jen chladně se dívá dolu jak šel Asai.

„promiň sestří...budu ti muset zabít svého milého...“ chladně pronese.