Rest in peace

Slunce se pomalu probouzí a osvítí celý město. Spoustu lidí vzbudí a někteří jsou už dávno vzhůru a jsou na cestě do práce a nebo už jsou v práci...jako Kona. Sedí ve své laboratoři a zkoumá ten nůž co po ní někdo minulý večer hodil. Odebere si vzorky na otisky prstů a hned jde projíždět databázi...po delším hledáním narazí na to že otisky patří Kerry.

„to snad ne...“ zděsí se a hned začne o ní hledat další a další informace věděla že že na ní není něco normálního jak jí viděla. Sáhne po mobilu a hned jde volat Asaiovi. „zvedni to...dělej..“ tiše pro sebe a netrpělivě čeká...mezitím hledá v počítači další informace a nabourává se do různých serverů. Hned se jí uleví když v mobilu uslyší bráškův hlas. „Asaii prosím tě s tou holkou už se nescházej!“

„hm? A proč ne? Jsem s ní zrovna v kavárně...“ klidně se ozve Asai z druhého konce telefonu.

Kona se hned zamračí. „tak běž pryč ta holka se mě pokusila včera zabít...a mám k tomu i důkazy!“

Asai se jen vysměje do telefonu. „ale Kono myslím že potřebuješ delší dovolenou...“ povzdychne „vidíš všude jen zločince...“

„Asaii!! nebuď debil a vzpamatuj se!“ už na něj rozčíleně křikne. Nemůže uvěřit že má za bratra takového debila co se nechá oblbnout dívkou. No jo je to hold chlap.

„promiň sestřičko...končím...“ jen je slyšet v sluchátku tón zavěšení.

Kona naštvaně koukne na mobil. „to je kretén!“ hned si sedne k počítači a jde opět hledat všechny informace.

Pátrání vždy skončilo v jedné zapadlé čtvrti. Tam stopy po ztracený Kerry se ztratily.

Zamračeně si čte ty články a jediný co hned udělá se zvedne a jde pryč. Její kroky hned míří ven z budovy a rovnou do té zapadlé čtvrti..tohle se jí rozhodně nelíbí. Po půlhodině tam dojde a rozhlédne se kolem sebe. Baráky jsou zchátralí a polorozpadlý. Je vidět že tady bydlí nižší společenský vrstva lidí. Začne hned prohledávat opuštěný baráky.

Vejde do jednoho..je vidět že je vůbec rád že stojí..tedy vypadá tak, ale opak je pravdou. Opatrnýma kroky jde a rozhlíží se kolem sebe..nedává pozor na zem a zakopne o pootevřený dvířka ze země. Sletí na zem a jen sykne. Padne přímo obličejem na podlahu a rozmázne se tam jak flek.

„au au..“ se pomalu zvedne a koukne o co to zakopla. „ co to...“ pomalu otevře dveře a uvidí železné schody..neváhá ani minutu a hned jde po schodech dolů dokud nedojde na jejich konec. Ocitne se v dlouhé chodbě, která něčím lehce zapáchá ale pach je nespecifický.

Vydá se chodbou pomalu a rozhlíží se kolem sebe. Po levé straně uvidí dveře které pomalu otevře...co uvidí za nimi ani ve snu nikdy nečekala. Po stěnách jsou skleněné nádoby s naklonovanýma Kerry který ještě nejsou probuzený. Zděšeně to sleduje a hned couvne od těch dveří a jde dál chodbou...narazí na další a když ty otevře tam tam leží na hromadě mrtvé naklonované dívky. Hned si zakryje nos s pusou už ví co to byl za pach, některá těla se už rozkládají a prolézají nimi červy. Tohle za svůj život ještě nikdy neviděla a jako policistka už s pestrou zkušeností a věcí co už viděla jí tohle určitě nesedí a zvedne se jí z toho žaludek. Hned zavře dveře nehodlá zkoumat další dveře a rozhodne se jít pryč, ale zaslechne kroky rychle se rozhlídne kolem sebe a rozeběhne se ke dveřím co jsou na konci chodby...k východu to absolutně nestíhá. Otevře ty dveře vejde dovnitř a hned za sebou zavře ani se nepodívá kam to vešla hlavně že si jí nikdo nevšiml, aspoň si to tedy myslí než v místnosti zaslechne těžké dýchání a se strachem se otočí. Uvidí skutečnou Kerry uvězněnou v kleci jak zvíře. Má skloněnou hlavu a vlasy má napadaný do obličeje. Pod sebou má roztrhaný oblečení jen má přes sebe nějaký kus hadru který jí trochu zakrývá.

Prohlédne si uvězněnou Kerry a jde pomalu k ní. „Kerry?...jsi to ty?...“

Cukne s hlavou a pomalu jí zvedne. Prázdnýma očima se podívá na Konu a nic neřekne je vidět že je na tom psychiky dost špatně.

„jsi to ty že...ale v tom případě...“ hned se zamračí „musím tě dostat ven...“ hned řekne a jde mříží trochu s nimi zacloumá. „sakra nemám klíče..“ zavrčí a pak vytáhne pistoli než vystřelí si uvědomí co by udělala za blbost. Výstřel by upozornil ty lidi co tu jsou a hned by se prozradila. „ doprdele!..“ zavrčí pro sebe naštvaně a rozhlédne se. Místnost je dost malá a nic tam skoro vůbec není. Povzdychne tiše a koukne na ní. „promiň...ale přijdu pro tebe..a osvobodím se ano...“ usměje se na ní mile a jde ke dveřím...pomalu je otevře a rozhlédne se kolem sebe ještě je čistý vzduch. Oddychne si když je klid a jde na konec chodby kde jsou ty schody a pomalu po nich vyleze nahoru. Vyleze a hned zavře dveře. „ chudák holka...“ tiše si pro sebe řekne ani se nestačí otočit k východu a ucítí tupou ránu do zátylku a zatmí se jí před očima. Pomalu se složí na zem v bezvědomí.

Asai uklidí mobil a koukne s úsměvem na Kerry.

„kdo to byl?..“ zeptá se Kerry a usmívá se mile a napije se svého caffé latté.

„ ale to byla sestra...už opravdu potřebuje dovolenou...“ povzdychne a koukne na ní. „proč?...“ pozvedne Kerry obočí a sleduje ho. Asai se protáhne a trochu mu rupne v rukách. „ale tvrdila mi že ses ty pokusila jí zabít včera..“ jen se zasměje „ je to absurdní...“

Kerry se trochu zamračí ale pak najednou si mile ještě a jemně se zasměje. „ ano absurdní to musí být peklo mít sestru jako policistku že...“ tiše se směje.

„ jo občas jo...“ usměje se a koukne na Kerry „nechceš dneska u mě přespat?..“ opatrně se zeptá

Kerry se pousměje ...zvedne se a pomalu se k němu nakloní k jeho uchu. „ráda, ale dneska to nejde..“ šeptne mu do ouška a pak mu koukne hluboce do očí.

Oplatí jí pohled do očí a nemá slov je úplně do ní blázen.

„zítra se zase uvidíme ano...a děkuji za krásný den..“ odtáhne se. „tak se měl ahoj...“ mu mávne a jde pryč z kavárny. Jen co vyjde se její tvář zkřiví naštvaně a jde úplně opačným směrem něž bydlí..jde do čtvrti odkud ona sama přišla.

„šťourá se ve věcech do kterých ti nic není...Kono...“ hlavou jí proběhne věta.